Profil
instituce
Azylové zařízení Červený Újezd
Cizinci
v kraji bez kořenů
Azylové zařízení Červený Újezd se nachází v ústeckém kraji, 9km od města Bílina - pro veřejnost v uzavřené lokalitě bývalého areálu Ministerstva obrany. Přesto mu však média počátkem tohoto roku věnovala nemalou pozornost. Azylové zařízení bylo plně obsazeno žadateli o azyl. Ti byli umisťováni v provizorních ubytovacích prostorech, jakými jsou například buňky, sklepy a tělocvičny. Počátkem března už byla situace jiná. "Stav se měnil doslova ze dne na den", konstatuje vedoucí azylového zařízení František Švíbek. Z celkové kapacity čítající přes 300 lůžek jsou nyní obsazeny zhruba dvě třetiny.
Domov na dobu neurčitou
Zdejší uprchlický tábor byl založen roku 1991 jako příspěvková organizace. Od roku 1996 je provozován Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Přicházející žadatelé o azyl tu čekají na vyřízení svých žádostí, tj. na možné získání českého občanství. Etnické složení tábora není tak pestré, jak by se mnozí mohli domnívat. Aktuální statistiky Ministerstva vnitra mluví jasně, převládají tu lidé z republik bývalého Sovětského svazu, především pak z Čečenska. O poznání méně z Gruzie, Ukrajiny, Běloruska a Slovenska. Malé zastoupení zde mají i státy jako je Afghánistán, Čína, Albánie. Po dobu pobytu se o ně starají zaměstnanci střediska, kteří jim poskytují bezplatné ubytovací, stravovací, zdravotní a sociální služby. Žadatelé dostávají symbolické kapesné, mohou využít služeb nevládních organizací a na dobu 24 hodin středisko opustit. Ubytovací prostory připomínají malé sídliště, kde každý dům má své specifikum. Jeden je určen pro celé rodiny, druhý pak pro svobodné matky a třetí pro samotné muže.
Dvě strany mince
Na otázku, jestli lidem z okolí obyvatelé tábora vadí, pan Švíbek odpovídá: "Celé zařízení je mimo pozornost společnosti. A navíc jsem dospěl k názoru, že ústecký kraj je místem bez kořenů, se spoustou cizinců. Tudíž není nikomu divné, když jde černoch po ulici." Pro ústecký kraj je charakteristická vysoká nezaměstnanost. Tábor tak nechá vydělat asi padesáti lidem z okolí i místním podnikatelům. Řidič Avie, Pavol Horváth, je však poněkud jiného názoru: "Všichni to sou příživníci, na který platím já", načež projíždí s naprostým klidem přes křižovatku na červenou.
Je to jen otázka
peněz
Co by následovalo, kdyby došlo k masovému přílivu uprchlíků do České republiky, potažmo do Červeného Újezdu? Pan Švíbek se k tomu vyjadřuje takto: "Jsem docela přesvědčen o tom, že systém je natolik pružný a flexibilní... Na rovinu - je to jenom otázka peněz ze státního rozpočtu. Problém se dá řešit navýšením ubytovací kapacity uvnitř jednotlivých zařízení. Máme také smluvní partnery z řad podnikatelů a institucí blízkých obcí a měst." Specifikem azylového zařízení Červený újezd je v takovém případě to, že se může z pobytového změnit i na tábor přijímací, čímž ulehčí práci stávajícím dvěma přijímacím střediskům ve Vyšních Lhotách a v Praze - Ruzyni. Přestože tábor poskytuje potenciálním čekatelům na azyl veškerou péči, mnoho z nich se zde déle nezdrží. Tento problém se týká hlavně Čečenců, kteří přibližně po dvouměsíčním pobytu míří dál, do zemí Evropské unie. Podle hlášení hraničních přechodů především do Rakouska. "Převaděče už ani nepotřebují, znají cesty sami", dodává pan Švíbek.
Použité zdroje:
František Švíbek - vedoucí azylového zařízení Červený Újezd
Pavol Horváth - občan Bíliny
Statistiky Ministerstva vnitra - Odbor azylové a migrační politiky
Úřad práce v Ústí nad Labem - statistika nezaměstnanosti
Hlášení Hraničních přechodů
Život v azylovém zařízení Červený Újezd Foto: Jan Šibík (Reflex)
